Koncepční nástroje

Vedle utváření legislativního prostředí je zcela zásadní činností koncepční řízení a koordinace aktivit, které se realizují v dotčeném území. Nosnými procesy je strategické plánování rozvoje a územní plánování, které lze svou jednoznačnou zákonnou vázaností považovat za koncepční nástroj nejbližší administrativním nástrojům.

Znalost základních koncepčních dokumentů týkajících se rozvoje venkova je velmi důležitá pro pochopení základních zásad fungování Evropské unie a České republiky ve vztahu k rozvoji zemědělství a venkova. Na základě těchto dokumentů také vznikají jednotlivé dotační tituly, které představují již konkrétní prostředek pro aplikaci rozvojových priorit v nich uvedených. Východiskem pro koncepční dokumenty v oblasti rozvoje venkova na národní i evropské úrovni je společná zemědělská politika EU, která dává základní rámec pro fungování zemědělského sektoru, údržby krajiny a podporu venkovských území.

Společná zemědělská politika Evropské unie

Dokumenty související se SZP
Dokumenty související se SZP

Současná Společná zemědělská politika Evropské unie (dále SZP) je založena na fungování tří základních principů: fungování jednotného zemědělského trhu v rámci EU, zvýhodnění produkce ze zemí EU (ochranná cla, vývozní dotace), finanční solidarity. Dalším významným faktem ve fungování SZP je tzv. Společná organizace trhu. Jsou to v podstatě soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné sektory zemědělské výroby. Jejich účelem je podporovat trhy dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů, které se mohou lišit výrobek od výrobku.

Klíčový význam v provádění SZP měl do konce roku 2006 Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF). Ten je v současnosti nahrazen Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EAFRD), který již není strukturálním fondem EU, nýbrž spadá přímo pod SZP EU. Prostředky z EAFRD slouží ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, potravinářství, lesnictví a k rozvoji venkovských oblastí.

Ke komplexním nástrojům regulace zemědělského trhu patří zejména přímé platby, intervenční opatření (nákup, prodej, podpora soukromého skladování), kvótní systémy, vývozní a dovozní licence, vývozní subvence a strukturální prostředky.

Zemědělská politika ČR

Česká zemědělská politika se pohybuje nejen v limitech SZP, ale i v omezeních vnitřní povahy: kolektivizace má dodnes za následek, že drtivě převažují velcí producenti (na rozdíl např. od Polska) nad tzv. rodinnými farmami (typické pro řadu zemí EU), kterým nahrává současný systém podpor SZP.

Díky významným změnám, které se očekávaly s přijetím SZP EU, bylo potřebné vytvořit dlouhodobou strategii České republiky v této oblasti, na což bylo reflektováno realizací Koncepce agrární politiky ČR na období let 2004–2013. Koncepce reaguje na potřebu odstartování zásadní přeorientace zemědělské politiky ČR. Jde o podstatné posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů udržitelného českého zemědělství, při zohlednění jeho specifických podmínek a problémů jako důsledků dlouhodobě uplatňované zemědělské politiky, více zaměřené na podporu velkovýrobního industriálního zemědělství a jeho sociální stability. Koncepce zároveň vytváří předpoklady, aby se zemědělství stalo integrální součástí a páteří rozvoje venkovských oblastí a zlepšování kvality života venkovské populace, včetně podmínek pro diverzifikaci činností zemědělských podniků podle místních podmínek.

Tyto předložené reformní kroky jsou v souladu jak s požadavky a cíli současné společné zemědělské politiky EU, tak přáními řady soukromých zemědělců ČR, s nimiž bylo provedeno terénní šetření v modelových územích a s jejichž názory může být tato reforma konfrontována.

Národní strategický plán rozvoje venkova

Národní strategický plán rozvoje venkova ČR (dálen jen NSPRV) vychází z hlavních strategických priorit EU pro léta 2007–2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj. Zajišťuje vazby mezi obecnými cíli rozvoje evropského venkova a cíli rozvoje venkova ČR, odpovídajícími „evropským strategickým směrům“, tj. třem strategickým rozvojovým osám (konkurenceschopnost, ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, rozvoj a diverzifikace venkovského života). NSPRV také zajišťuje spolupráci a koordinaci s ostatními nástroji politiky ČR a EU (strukturální politika, politika soudržnosti, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů, rybářská politika) s cílem zabránit překryvům ve využívání těchto nástrojů a jejich efektivním využíváním vytvářet synergické efekty.

NSPRV je v České republice realizován v období let 2007–2013 prostřednictvím Programu rozvoje venkova.

Program rozvoje venkova

osy PRV

Program rozvoje venkova České republiky (dále PRV) na období 2007–2013 určuje politiku rozvoje venkova ČR v tomto období. PRV zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), blíže specifikuje strategie v jednotlivých osách stanovených v NSPRV do prováděcí úrovně, a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci.

Existence a realizace PRV přispívá k dosažení cílů stanovených NSPRV, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále umožňuje vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Program také podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost jeho obyvatel.

Koncepční dokumenty zemědělství a venkova na úrovni krajů

Se vznikem jednotlivých krajských úřadů (dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích) se začaly objevovat koncepční dokumenty z různých oblastí i na krajské úrovni. Tyto dokumenty se dělí na dokumenty se všeobecným zaměřením a dokumenty specializované na jednu oblast.

Oblast zemědělství a venkova je pravidelně jako významná kapitola součástí krajských rozvojových strategií a programů. Tyto všestranně zaměřené dokumenty jsou někdy doplňovány konkrétní koncepcí dané oblasti. Například Jihomoravský kraj má v oblasti zemědělství a venkov vytvořeny tři specializované koncepce (Strategie rozvoje hospodářství Jihomoravského kraje v odvětví zemědělství, zpracovatelský a potravinářský průmysl, Koncepce rozvoje ovocnictví Jihomoravského kraje, Koncepce rozvoje vinařství), které jsou doplňovány dalšími dílčími dokumenty příbuzných oblastí (životní prostředí, územní plánování…). Každý kraj se ale v této oblasti chová velmi individuálně, a to jak v podobě názvů těchto dokumentů, tak i v jejich zaměření a podrobnosti.

Při vytváření dokumentů je tedy nezbytné vzít v úvahu potřeby všech zainteresovaných aktérů a nastavit dokumenty tak, aby umožnily provázání jejich aktivit – zejména spolupráci veřejné a podnikatelské sféry, ale i subjektů veřejné či podnikatelské sféry navzájem – vedoucí ke zvýšení efektu realizovaných aktivit.

Územněplánovací dokumenty

Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, tj. pro soulad podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnosti obyvatel v území. Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví.

Územní plán je z hlediska obce nejdůležitějším nástrojem územního plánování. Vymezuje zastavěné území, zastavitelné plochy, plochy přestavby, plochy pro veřejně prospěšné stavby, plochy pro veřejně prospěšná opatření, plochy pro územní rezervy a stanovuje podmínky využití těchto ploch. Územní plán v podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje. Bez pořízení územního plánu nelze v obci vymezit zastavitelné plochy, tj. plochy pro novou výstavbu.

Na úrovni kraje jsou zpracovávány Zásady územního rozvoje, hlavním územněplánovacím dokumentem na národní úrovni je Politika územního rozvoje.

Územněplánovací dokumenty jsou regulačními nástroji veřejné správy (stanovují regulativy pro veškeré rozhodování v území). Je třeba usilovat o jejich koordinaci a sbližování s ostatními koncepčními dokumenty v podobě konzistentních cílů bez negací. Proces koncepčního řízení rozvoje je interaktivní, vyvíjí se. Každá samospráva (zastupující občanskou společnost) má právo v procesu řízení rozvoje daného území specifikovat své rozvojové záměry a nástroje, kterými bude rozvojové změny ovlivňovat. Regulativy územního plánování by měly opět vzniknout konsenzuálním způsobem všech zájmových skupin.

Pozemkové úpravy

Podíl katastrálních území s provedenými, zahájenými či plánovanými komplexními pozemkovými úpravami  (stav 2008)
Podíl katastrálních území s komplexními pozemkovými úpravami (stav 2008)

Z rozvojového hlediska jsou stále nedoceněným nástrojem rozvoje venkova pozemkové úpravy. Významný rozvojový nástroj však představují pouze pro obce (katastry), kde skutečně proběhly nebo probíhají; dosud je nelze považovat za rozvojový nástroj plošně.

Pozemkovými úpravami se dle zákona 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav poté slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.

Význam pozemkových úprav je zřejmý nejen pro samotné vlastníky (respektive nájemníky-uživatele, což jsou především zemědělci) pozemků, ale také pro obce a katastr nemovitostí.